čtvrtek 30. srpna 2012

Martínek



Martínek je malý chlapeček, který přišel na svět o dost dřív, než měl (25tt). A přesto je v něm kus obrovského bojovníka, který se hned tak nevzdává. Společně s maminkou zvládá vše na jedničku a je z něj nádherný okatý klučina. V době focení měl 4 měsíce korigovaného věku (nebo 8 měsíců skutečného věku). Nyní už je to roční klučík.







Jeho maminka nám napsala:



MARTÍNEK – naše sluníčko a zázrak přírody...

Dobrý den, 
chtěla bych svým příběhem povzbudit všechny rodiče, kterým se také narodilo extrémně nezralé miminko. I když vzpomínky na měsíce, kdy byl náš malý chlapeček v inkubátoru, jsou velmi bolestivé.
Okamžik, kdy jsem se dozvěděla, že hrozí předčasný porod, je bohužel nezapomenutelný. Hlavou se mně začaly honit různé myšlenky a ta největší byla, jestli vůbec tak malé miminko přežije...
Naše miminko, NÁŠ MARTÍNEK TO DOKÁZAL – bojoval o svůj život a nyní je z něho zdravý, krásný, šikovný a usměvavý chlapeček. Velmi si všichni přejeme, aby tomu tak bylo i nadále.

Náš Martínek se narodil velmi předčasně. Po několika hodinách nás k němu pustili. Byl to radostný, ale zároveň i velmi bolestný pohled na tak malé, bezbranné miminko.
Hned při první „návštěvě“ miminka, které bylo v inkubátoru, jsme museli přijmout od lékařů tvrdou realitu, a to, že nyní záleží jenom na něm, jak bude o svůj život bojovat.
Pohled na inkubátory, kde je tolik hadiček, které vedou až k miminkům, je bolestný.  A co teprve různá vyšetření, odběry, operace… Bylo mně úzko, když jsem si uvědomila, že všechna tato miminka měla být vlastně v bezpečí – v maminčině bříšku.

I když celé období, kdy byl náš chlapeček v nemocnici, bylo psychicky velmi náročné a plné nejistoty, nikdy jsme si nic zlého nepřipouštěli a pevně jsme věřili, že všechno dobře dopadne.

Celou dobu hospitalizace jsem za ním denně jezdila.
Možná i tím, že u sebe cítil blízkost maminky, zvládl všechny nepříjemné zdravotní komplikace.
Radovali jsme se z každého dne, který ustál. Každý den se v nás střídala bolest s nadějí, že Martínek všechno zvládne. Z každého jeho pokroku jsme měli velikou radost.

Denně jsem u něho byla hodiny: potichounku jsem na něj mluvila a zpívala mu. Vždy jsem ho chválila, že je moc statečný, šikovný a že to všechno spolu zvládneme a brzo bude s námi doma.

Pokud to bylo možné, tak jsem se dotýkala jeho maličkého tělíčka, jež bylo z poloviny pokryto sondami, kanylami, hadičkami apod. 
Snažila jsem se mu doteky dodávat sílu a energii, kterou tak moc potřeboval.

Poprvé se u mě choval (klokánkoval) po více jak měsíci. Bohužel dříve to nešlo - neumožňoval to jeho zdravotní stav. Byl to úžasný pocit! Konečně po několika týdnech jsem mohla mít svoje miminko v náruči – cítit jeho dech, jeho teplo... Cítila jsem tu vlnu štěstí, která mě zaplavila. Martínkovi se to také zřejmě líbilo, protože se klokánkováním velmi zklidnil. Lépe prospíval, nebyl tak neklidný a uplakaný. Od té doby se mu výrazně zlepšilo dýchání, se kterým měl problém.

Po několika měsících strávených v nemocnici jsme se konečně dočkali a mohli si odvézt domů náš velký zázrak, našeho Martínka.

Martínek je šikovné, usměvavé miminko. Je velmi zvídavý, rád si povídá-brouká a čte. Velmi miluje pohyb: přetáčení, kopání nožičkami, přitahování se a chytání zavěšených hraček na hrazdě. Také ho velmi baví pást koníčky.

Péče o takto nedonošené miminko je velmi náročná. Na začátku to je opravdu těžké. Z vlastní zkušenosti musím říci, že když člověk sebere všechnu sílu, co v sobě má, nakonec to zvládne.
Každý den také cvičíme Vojtovu metodu, která je velmi důležitá pro správný vývoj děťátka.


OBROVSKÉ PODĚKOVÁNÍ, jaký ZÁZRAK dokázali, patří celému kolektivu z neonatologie JIRP-ARO, JIP a IMP porodnice U Apolináře.
Celý kolektiv svým přístupem, velkým nasazením a laskavou péčí zachránil našeho maličkého chlapečka, ze kterého je nyní zdravé a veselé miminko.

Velikánské poděkování patří i celé mojí rodině, která nás velmi podporuje, pomáhá a dává nám sílu – JSTE SKVĚLÍ!!!
V době hospitalizace Martínka mě svojí pozitivní energií dodávali tolik síly, kterou jsem tak moc v těch týdnech potřebovala, abych to vůbec všechno zvládla. Jejich pomoc a podpora byla obrovská, ačkoli i pro ně bylo toto období velmi náročné.

Také bych ráda poděkovala všem úžasným lidem okolo mě (příbuzným, známým a přátelům) za jejich obrovskou podporu a pomoc. A to i těm, které jsem v tomto období poznala.


MARTÍNKU, MILUJEME TĚ, JSI NÁŠ VELKÝ BOJOVNÍK A SLUNÍČKO CELÉ NAŠÍ RODINY.


!!!  DĚKUJEME  ZA TEN VELKÝ ZÁZRAK   !!!



Fotografie pořídila Kateřina Zvolánková.



1 komentář:

  1. Nádherné fotky. Hodně zdraví do života, andílku.

    OdpovědětVymazat