Valinka

Valinka je rok a půl stará holčička s DMO - spastickou kvadruparézou. Je to nádherný usměvavý andílek, který jako sluníčko rozdává kolem sebe dobrou náladu a statečně se pere se vším, co jí život přináší.

Její maminka nám za Valinku napsala:

Narodila jsem se 25.3.2011, odpoledne ve 14:15 hod. a tady začíná můj životní příběh.
Můj starší bráška Filip, se stejně jako já, narodil o dva měsíce dříve a proto má maminka z důvodu vysokého krevního tlaku musela být celé těhotenství hlídána lékaři. Těhotenství probíhalo v klidu až do 32 týdne, kdy má maminka byla hospitalizována v Děčínské nemocnici, kvůli zvýšenému krevnímu tlaku. Zde se po dvou dnech lékaři rozhodli pro převoz na novorozenecké oddělení do Ústí nad Labem. Když se udělala všechna nutná vyšetření k přijmutí na oddělení, bylo zjištěno že je novorozenecký JIP uzavřen a to z důvodů přestavby. Po všech těchto peripetiích jsme s maminkou byly převezeny do Mostecké nemocnice, kde nadále lékaři snižovali mamince vysoký krevní tlak. V pátek, třetí den po převozu, se lékaři rozhodli na základě těžké preeklampsie pro předčasný porod, který proběhl císařským řezem.
Tak a jsem na světě. Já, Valérie. Váha 1400g, 41 cm, můj APGAR byl 6-6-8.
Další měsíc jsem musela trávit v inkubátoru, kde jsem 4 dny dostávala dechovou podporu a pak jsem již začala dýchat sama.
1.dubna jsem byla přeložena na stanici NNHP, kde se o mě s pomocí hodných sestřiček začala starat maminka, koupala mě a hladila a nejspokojenější jsem byla v její náruči když mě chovala.
Zdálo se, že máme vše vyhráno, ale při vyšetření CT mozku bylo zjištěno , že proběhlo krvácení do mozku, v tu chvíli se mamince zhroutil svět. Následná diagnóza dle lékařů byla: postižení 50% na 50%, nikdo vlastně nevěděl co bude dál.
Byla jsem přeložena k mamince na pokoj a zde mi pan doktor z neurologického oddělení nařídil cvičit Vojtovu metodu.
Po necelých dvou měsících, kdy můj bráška Filípek slavil své 4.narozeniny, si pro nás přijel tatínek. Byl to náš šťastný den. Konečně jsme byli všichni pohromadě a mohli se vrátit domů.
Doma nás čekala další vyšetření a i naše hodná fyzioterapeutka Šárka, která cvičila i mého brášku Filípka. Dále se mnou maminka cvičí 4 x denně a u toho hodně pláču.
Když mi bylo šest měsíců, tak jsem podstoupila další neurologické vyšetření kde paní doktorka oznámila moji mamince diagnózu rozvíjející se spastická DMO (dětská mozková obrna).
Na doporučení paní doktorky, si maminka vyžádala rehabilitační pobyt v Jánských Lázních. Zde jsem se za pomoci specializovaného fyzioterapeuta naučila konečně přetáčet na bříško. To mi bylo už jedenáct měsíců a maminka byla za moje první větší pokroky na mě moc pyšná .

Dneska je mi 15 měsíců a má diagnóza je DMO- spastická kvadruparéza, LS 0 -1. Pro velký úspěch jsme s maminkou znovu zažádaly o další pobyt v lázních, kde bychom rádi postoupily o nějaký ten krůček dál.
Vím, že má maminka je nejšťastnější, když se směju protože po každé říká, že jí můj veselý úsměv dodává sílu.

Tímto příběhem bych ráda poděkovala za sebe a Valinku, všem hodným sestřičkám a lékařům z Mostecké nemocnice, dále i lékařům a fyzioterapeutce z Děčína za jejich dosavadní péči a užitečné rady.
Velké díky patří též i mému úžasnému manželovi,synovi Filípkovi, rodině a mým přátelům.
Děkuji všem za jejich podporu a lásku.

 Fotografie pořídila Petra Trbolová.