Kubík je roční chlapeček, který se narodil ve 32tt. Ale je to velký bojovník, stejně jako jeho stateční rodiče a tak vše zvládá na jedničku a je z něj naprosto úžasný, šikovný a nádherný chlapeček.
Jeho maminka nám napsala:
S manželem jsme se vzali v září 2009 a hned po svatbě se
začali snažit o miminko. Štěstí nám přálo a zadařilo se hned v únoru dalšího
roku. Bohužel naše štěstí netrvalo dlouho a já potratila. Bylo to těžké období,
ale zvládli jsme ho i díky tomu, že se nám velmi brzy zadařilo podruhé a já
našla v červnu na testu vytoužené //.
Těhotenství bylo od začátku doprovázeno mým strachem, ale naštěstí vše probíhalo dobře. Když jsem se ve 20tt uklidnila s pocitem, že vše bude dobré, zjistili nám na ultrazvuku u miminka zvětšené mozkové komory. Následovala genetická konzultace. Přidaly se k tomu ještě další obavy, a to v podobě rozšířených ledvinových pánviček. Nakonec bylo vše po porodu v normě. Stále jsem na to myslela a vůbec by mě nenapadlo, že nakonec budu řešit úplně jiné problémy.
Termín byl stanoven na 12. února 2011.V prosinci jsme ještě byli u fotografa, abychom měli památku na Kubíčka v bříšku. Pamatuji si to jako dnes - byla středa 15. 12. 2010 a mně bylo dobře. Měla jsem sice otoky a také jsem hodně nabrala, ale nic zvláštního. Den poté mi začalo být nějak špatně, jakoby od žaludku. Přisoudila jsem to špatnému obědu a šla si lehnout s tím, že zítra bude lépe. Bohužel se tak nestalo. Bylo mi čím dál tím více špatně. K tomu všemu se přidala zvýšená teplota a zimnice. Myslela jsem si, že mám určitě nějakou střevní chřipku. Bylo mi totiž pořád na zvracení, tak jsem se rozhodla, že zajdu alespoň k obvodní lékařce, aby mi řekla, které léky si mohu vzít. Gynekologa mám mimo město. Obvodní lékařka mne k mému údivu poslala ihned do nemocnice, za což jsem jí velmi vděčná.
V nemocnici mně vzali odběry, poslechli miminko s tím, že je vše v pořádku a poslali mě domů. Na kontrolu jsem měla přijít další den. Stav se sice nezhoršil, ale ani nezlepšil. Měla jsem zvýšené jaterní hodnoty, stále pocit na zvracení a bolesti v oblasti žaludku. Druhý den padlo poprvé podezření na tzv. Hellp syndrom.Velmi závažná komplikace, u které dochází k rozpadu krvinek, zvýšení jaterních enzymů a jedinou léčbou je ukončení těhotenství. Náhle vznikl velmi závažný stav, který může mít jak pro matku, tak pro dítě fatální následky.
Dostala jsem strach, byla jsem teprve ve 32tt, ale stále jsem si diagnózu nepřipouštěla, jelikož jsem měla krevní tlak v normě. A právě u tohoto syndromu bývá zpravidla velmi vysoký. Jen výjimečně zůstává v normě, což byl naštěstí můj případ. 19. 12. se můj stav zhoršil a bylo mi stále hůř. Jaterní testy stoupaly rychle nahoru.V podvečer jsem proto byla přijata do nemocnice na hospitalizaci.
Jelikož jsem povoláním zdravotní sestra, měla jsem velké obavy. Jaterní testy se mi zhoršovaly doslova hodinu od hodiny, v závěru byly zhruba 12x vyšší, než je povolená hodnota. Rozhodnutí znělo jasně: okamžitě na sál. Akutní císařský řez. Nemusím ani popisovat, jakou jsem cítila obrovskou beznaděj a strach o to maličké i o sebe. Ještě před odjezdem na sál jsem si hladila bříško a říkala: „Kubíčku, ty si teď myslíš, že jdeš spinkat a zatím už jdeš na svět.“ Ale na druhou stranu jsem cítila i úlevu, že se můj stav začne zlepšovat a že syn bude na světě.Věřila jsem, že bude v pořádku.
Kubík se narodil 20. prosince 2010 v 19:35 jako vánoční dáreček. Ten podvečer začalo hustě sněžit, ačkoliv do té doby nebylo po sněhu ani památky. S manželem jsme si říkali, že Kubíček dal vědět, že už je tady. V tom okamžiku, kdy přišel na svět, byla venku všude bílá sněhová pokrývka.
Ve 32tt vážil neuvěřitelných 2590 g a měřil 45 cm.
Můj stav se pomalu zlepšoval, testy se normalizovaly, byla jsem na JIP. Syn na neonatologické jipce , kde byl na podpoře dýchání. Od druhého dne byl už jen na kyslíku v inkubátoru. Byl strašně statečný, zhubnul na 2100 g a ležel tam tak odevzdaně, ale bojoval. Po 5 dnech jsem si ho mohla poprvé pochovat. Byl to ten nejkrásnější pocit na světě. Kubík ještě prodělal na JIP dvakrát novorozeneckou žloutenku. Po 10 dnech byl přeložen na intermediální péči. Měla jsem radost, že už za chvilku bude s námi, ale bohužel se mu ještě třikrát vrátila žloutenka, což není úplně standardní. Měla jsem proto obavy, aby bylo vše v pořádku. Naštěstí ultrazvuky jater dopadly dobře a vše se časem upravilo. Hned po porodu jsem začala odsávat mlíčko a nosila ho Kubíčkovi. Nemohla jsem být bohužel s ním, a tak jsem za ním alespoň dvakrát denně jezdila i s manželem. Bylo to náročné hlavně po psychické stránce, měla jsem výčitky, že jsem syna nedonosila a věčný strach, aby byl v pořádku.
Přesně po měsíci mne přijali k synovi na zaučení a propustili nás domů. Zkoušela jsem kojit už v nemocnici jednou denně a nebyla si jistá, zda se syn bude umět přisávat. Nakonec i to jsme zvládli a kojila jsem do 13. měsíce. Do 6 měsíců jsme preventivně cvičili Vojtovu metodu. Dnes je Kubík krásný, zdravý chlapeček a já šťastná maminka.
Těhotenství bylo od začátku doprovázeno mým strachem, ale naštěstí vše probíhalo dobře. Když jsem se ve 20tt uklidnila s pocitem, že vše bude dobré, zjistili nám na ultrazvuku u miminka zvětšené mozkové komory. Následovala genetická konzultace. Přidaly se k tomu ještě další obavy, a to v podobě rozšířených ledvinových pánviček. Nakonec bylo vše po porodu v normě. Stále jsem na to myslela a vůbec by mě nenapadlo, že nakonec budu řešit úplně jiné problémy.
Termín byl stanoven na 12. února 2011.V prosinci jsme ještě byli u fotografa, abychom měli památku na Kubíčka v bříšku. Pamatuji si to jako dnes - byla středa 15. 12. 2010 a mně bylo dobře. Měla jsem sice otoky a také jsem hodně nabrala, ale nic zvláštního. Den poté mi začalo být nějak špatně, jakoby od žaludku. Přisoudila jsem to špatnému obědu a šla si lehnout s tím, že zítra bude lépe. Bohužel se tak nestalo. Bylo mi čím dál tím více špatně. K tomu všemu se přidala zvýšená teplota a zimnice. Myslela jsem si, že mám určitě nějakou střevní chřipku. Bylo mi totiž pořád na zvracení, tak jsem se rozhodla, že zajdu alespoň k obvodní lékařce, aby mi řekla, které léky si mohu vzít. Gynekologa mám mimo město. Obvodní lékařka mne k mému údivu poslala ihned do nemocnice, za což jsem jí velmi vděčná.
V nemocnici mně vzali odběry, poslechli miminko s tím, že je vše v pořádku a poslali mě domů. Na kontrolu jsem měla přijít další den. Stav se sice nezhoršil, ale ani nezlepšil. Měla jsem zvýšené jaterní hodnoty, stále pocit na zvracení a bolesti v oblasti žaludku. Druhý den padlo poprvé podezření na tzv. Hellp syndrom.Velmi závažná komplikace, u které dochází k rozpadu krvinek, zvýšení jaterních enzymů a jedinou léčbou je ukončení těhotenství. Náhle vznikl velmi závažný stav, který může mít jak pro matku, tak pro dítě fatální následky.
Dostala jsem strach, byla jsem teprve ve 32tt, ale stále jsem si diagnózu nepřipouštěla, jelikož jsem měla krevní tlak v normě. A právě u tohoto syndromu bývá zpravidla velmi vysoký. Jen výjimečně zůstává v normě, což byl naštěstí můj případ. 19. 12. se můj stav zhoršil a bylo mi stále hůř. Jaterní testy stoupaly rychle nahoru.V podvečer jsem proto byla přijata do nemocnice na hospitalizaci.
Jelikož jsem povoláním zdravotní sestra, měla jsem velké obavy. Jaterní testy se mi zhoršovaly doslova hodinu od hodiny, v závěru byly zhruba 12x vyšší, než je povolená hodnota. Rozhodnutí znělo jasně: okamžitě na sál. Akutní císařský řez. Nemusím ani popisovat, jakou jsem cítila obrovskou beznaděj a strach o to maličké i o sebe. Ještě před odjezdem na sál jsem si hladila bříško a říkala: „Kubíčku, ty si teď myslíš, že jdeš spinkat a zatím už jdeš na svět.“ Ale na druhou stranu jsem cítila i úlevu, že se můj stav začne zlepšovat a že syn bude na světě.Věřila jsem, že bude v pořádku.
Kubík se narodil 20. prosince 2010 v 19:35 jako vánoční dáreček. Ten podvečer začalo hustě sněžit, ačkoliv do té doby nebylo po sněhu ani památky. S manželem jsme si říkali, že Kubíček dal vědět, že už je tady. V tom okamžiku, kdy přišel na svět, byla venku všude bílá sněhová pokrývka.
Ve 32tt vážil neuvěřitelných 2590 g a měřil 45 cm.
Můj stav se pomalu zlepšoval, testy se normalizovaly, byla jsem na JIP. Syn na neonatologické jipce , kde byl na podpoře dýchání. Od druhého dne byl už jen na kyslíku v inkubátoru. Byl strašně statečný, zhubnul na 2100 g a ležel tam tak odevzdaně, ale bojoval. Po 5 dnech jsem si ho mohla poprvé pochovat. Byl to ten nejkrásnější pocit na světě. Kubík ještě prodělal na JIP dvakrát novorozeneckou žloutenku. Po 10 dnech byl přeložen na intermediální péči. Měla jsem radost, že už za chvilku bude s námi, ale bohužel se mu ještě třikrát vrátila žloutenka, což není úplně standardní. Měla jsem proto obavy, aby bylo vše v pořádku. Naštěstí ultrazvuky jater dopadly dobře a vše se časem upravilo. Hned po porodu jsem začala odsávat mlíčko a nosila ho Kubíčkovi. Nemohla jsem být bohužel s ním, a tak jsem za ním alespoň dvakrát denně jezdila i s manželem. Bylo to náročné hlavně po psychické stránce, měla jsem výčitky, že jsem syna nedonosila a věčný strach, aby byl v pořádku.
Přesně po měsíci mne přijali k synovi na zaučení a propustili nás domů. Zkoušela jsem kojit už v nemocnici jednou denně a nebyla si jistá, zda se syn bude umět přisávat. Nakonec i to jsme zvládli a kojila jsem do 13. měsíce. Do 6 měsíců jsme preventivně cvičili Vojtovu metodu. Dnes je Kubík krásný, zdravý chlapeček a já šťastná maminka.
Fotografie pořídila Zuzana Žlabová
Fotografie z domácího archivu:
Kubík jeden den po narození:
Kubík na intermediálu 1.1.2011
Kubík poprvé u maminky
Nádherné fotky. Hodně štěstí a zdraví do života, Kubíčku.
OdpovědětVymazat