Samíček

Samík je roční chlapeček, který se narodil ve 29 týdnu těhotenství. I když start do života neměl zrovna nejjednodušší, krásně vše společně s rodiči zvládl a roste z něj "kluk jako buk".







Jeho maminka nám napsala:

Někdy mám pocit, že události, které ovlivnily můj pozdější předčasný porod a mé nepříliš vydařené těhotenství se začaly psát jednoho srpnového odpoledne, kdy jsem navštívila nového gynekologa. Byla jsem v 10.týdnu a potřebovala jsem lékaře blíže mému bydlišti. Bohužel jsem asi nesplňovala jeho představy o těhotné pacientce a o tom, jak se má chovat (dovolili jsme si odjet na dovolenou), takže mě tak vyděsil a vystresoval, že jsem tam poté chodila s velkým strachem, co zase bude. Ale to je jiný příběh...
Naše sluníčko Samíček se narodil ve 29.týdnu těhotenství a tak nějak to ani moc velké překvapení nebylo. Byla jsem doma již 2 měsíce předtím a chodila každých 14 dní na kontroly, protože kvůli velkému množství plodové vody mi předčasný porod hrozil. Ale nebyly to moc veselé 2 měsíce. Kromě smutných událostí , které nás v rodině potkaly, jsem měla bolesti a čas strávený doma mi vůbec neutíkal.
V prosinci jsem se těšila na Vánoce, že konečně budeme s manželem spolu doma a užijeme si hezké chvíle a dokonce jsem se proti všem radám chystala v lednu do práce, protože se to už doma nedalo vydržet. Nicméně jsem od Štědrého dne měla velké bolesti a my v pondělí 27. 12. jeli pro jistotu do Motola. Nakonec si mě tam nechali pro hrozící předčasný porod, který se snažili oddálit.
V noci jsem měla velké bolesti a tak se to nějak sešlo, že Samíček se prostě druhý den rozhodl, že se už asi oba trápit nebudeme a že chce ven. Narodil se 28.12. za krásného slunečného zimního vánočního dne.
Byla jsem moc ráda, že manžel zvládnul přijet a byl tam s námi.
Viděla jsem, jak mi Samíčka odnesli do inkubátoru a ještě jsme stihli zavolat, jak se bude jmenovat. Jméno jsme vybrali ráno po telefonu, když jsem manželovi volala, ať se rychle zbalí a přijede, že budu za pár hodin rodit.
Samíček byl v těch nejlepších rukou úžasných sestřiček a lékařů v Motole, kteří nám byli oporou! Každý den po 1,5 měsíce jsem za Samíčkem chodila, po nocích odsávala materšké mléko, abych se 17.února konečně dočkala toho úžasného dne, kdy jsme mohli jít domů.
Myslím, že jsme nakonec měli velké štěstí . Samíčkovi je teď 11 měsíců, korigovaně necelých 9 měsíců, je to naše usměvavé a veselé sluníčko, které všechno krásně dohnalo. Dělá nám velkou radost, na všechny se krásně směje a nejradši má, když ho tatínek lechtá na bříšku.
A my se strašně těšíme, že si ty letošní Vánoce užijeme jak se patří!
....... A z Motola má spoustu nových kamarádů a kamarádek.

Fotografie pořídila Kateřina Bonušová.