- už téměř pětiletý chlapeček, který teprve před nedávnem okusil opojnost toho, když člověk může sám jít. I když vlastně sám nechodí, k chůzi potřebuje chodítko, i když to není jen tak, cesta k tomuhle pokroku byla těžká a krkolomná a vůbec není vyhráno. Úžasný v tom, jak je živelný a jakou radost má ze života. Je to statečný bojovník. Těžko věřit, že toho musí tolik vybojovávat. On i celá jeho rodina.
Jeho maminka nám napsala o tom, co je potkalo:
Nikdy mě nenapadlo, ani ve snu, že zrovna nám se může něco takového stát.....vše bylo ukázkové,těhotenství a vše okolo bylo dokonalé do doby, než se malý narodil...jediné,co mi vadilo byly díry,když jsme jeli v autě a to houpání a najednou mi to nevadilo a tak jsem se rozhodla, že zajedeme do porodnice a bylo to bleskově rychlé.Napojili mě na monitor a za 5 minut byl Luky na světe císařem.měl hypoglykemický šok a krvácení do mozku a to vše jen proto, že jsem měla nezjištěnou těhotenskou cukrovku!
Lukyho diagnóza tedy zní.....DMO-spastická dipareza, epilepsie, hyperkyfosa páteře, nerovnoměrný psychologický vývoj, rysy autismu a aspergrův syndrom....není toho málo,ale vše se dá zvládnout!
Je to každodenní boj,ale myslím, že Luky se rve statečně a moc mu to jde.Do dvou let skoro nic nedělal a pak se začal zlepšovat.Teď jsem ve stádiu, že chodí v chodítku...sice motá nožičky,ale to by měla vyřešit operace a prozatím chodící orézy a jezdíme na botoulotoxin, která nám také moc pomohl,ale to je pomoc netrvaláMáme dlahy na spaní na celé nohy,aby byly nožičky správně polohované a jezdíme 2x týdně na koně a rehabilitaci a samozřejmě každý den cvičíme doma.Teď momentálně čekáme na podzim, kde se rozhodne,co bude s Lukym dál, jestli operace nebo že ještě není připravený....všichni věříme, že bude brzy hrát fotbal jako zdravé děti, i když cesta je ještě dlouhá............
Líba Lukáš a Lukášek Molnárovi
Více so o Lukáškovi, o tom jak se se vším pere můžete dočíst na Lukyho stránkách
Fotografie pořídila Jindra Krobová.
Krásné fotky.
OdpovědětVymazat